Srpen 2009

lost in space

29. srpna 2009 v 2:10



Tahle pro mě byla malým překvápkem a trochu zklamáním zároveň.

Reflexi jsem tam nečekal. A ani to, že ty dvě osoby, houpající se na houpačce, po sobě na fotce nezanechaj žádnou stopu.

Byla to moje první expozice (z popelnice :)) na Bulb, on Zenitův nejdelší čas je totiž 1/30. Vzhledem k osvětlení té noční scény jsem odhladl, si myslim, akorát.

Názory vzhledem k fotce se očekávaně dělej vyloženě na dva tábory. Jedněm efekt vadí a zbytek že je málo. Druzí v tom zas nacházej zajímavý prostorový vyvážení, kompo díky reflexi atd.

Osobně se držím uprostřed, možná jednou nohou u "těch druhých" :-P

Má k tomu někdo něco kloudnýho? Ocenil bych :)

introverze

24. srpna 2009 v 0:45



Taková klasika. Možná bych časem moh udělat i nějakou sérku. Hm, zajímavější by byly ruce.

Pocitově ve spojení s fotkou se mi název vydařil.

pták ze zahrady

21. srpna 2009 v 0:26


Rychlocvak, bohužel. Nesplnil moji výchozí představu kompozice naplno, ale úměrně k rychlosti útěku kosa ze záběru, je fotka solidní výsledek :)

Pokud vám tahle nešmákne, čekejte na další ;P

(titulek článku je bohužel povinná položka :))

fomák

19. srpna 2009 v 10:31

autor, historie, technika

4. srpna 2009 v 16:52

AUTOR

...autor o sobě nerad píše. Tento blog není o mně, ale o mých fotkách.
Takový základní "EXIF" o mé osobě však neuškodí.

Jsem ročník 92.
Bedlim na Hané (Mohelnice) a so na to hrdé. :-)
Ověšen foťáky chodím zhruba od roku 2005.
Do teď věřím, že je to zájmem na celý život.

Dřív jsem byl "blogově ukecanější". Dnes se snažím vyjadřovat hlavně fotkami. Doby stránek plných zbytečného textu (u nejstarších článků) pominuly. Přisuzuji to určitému vývoji a nechávám to tak. Nic nemažu, je to kus osobní historie, jež mě posunul dál a zaslouží si být zachován.

Stejně tak považuji za přirozené, že mi většina vlastních fotek po čase připadá udělaná hůř, než být mohla. Ačkoliv je fotka třeba špatná, pocitové pouto k ní svázané to nepřetrhne. A současně i v tomto vidím známku růstu, což je pozitivní. 




HISTORIE

V roce 2005, kdy mi bylo asi 13, jsem začal cvakat okolní svět (ačkoliv tehdy to byly vlastně spíš kýčovité inscenace serepetiček na pracovním stole) kompaktním Olympusem C-720 UZ, jenž mi zůstal po tátovi.

Tímhle laciným prorokem budoucího rozvoje digitální techniky jsem byl pomalu vtahován do světa fotografie.

Trochu se o to tehdy postaral Bobův fotoblog. Fascinovaly mě tamnější makrosnímky hmyzu a nějak nevědomky jsem se snažil svému tehdejšímu fotoidolu přiblížit. A to lupou. Protože o koupi makropředsádky se mi mohlo jenom zdát, bylo nutno vymýšlet šílené kompromisy. Dědovi jsem ukradl lupu, kterou pak postrádal celou dobu, než tohle období pominulo. Do trávy za hmyzáky mě to ale netáhlo - zůstával jsem sedět u stolu, všechny věci polité vodou, kolmo před objektivem lupa, zoom na maximum, cvak, editace - kontrast 50%, tlustý oranžový rámeček a upload na FA. Tam mi to všechno pochválili, ošestkovali (rozumějte dobře obodovali v rámci předpokládané oplaty na jejich profilech), což mi tehdy zvedalo sebevědomí a chuť pokračovat v tom cvakání dál.
Úsměvný proces. :-)

Poté přišlo na řadu období, ve kterém jsem asi pochopil kompozici a začal od stolu vyrážet do terénu.
O několik let později mi FA přestalo zvedat sebevědomí. Místo toho mi začalo zvedat žaludek a to mě zase zvedalo ze židle. Registroval jsem se na HA. Tento server jsem delší dobu zbožňoval a nebojím se tvrdit, že kritika a debaty okolo cizích i vlastních fotek mi rapidně prohlubovaly dovednosti.

Rovněž přišlo uvědomění, že Olympus, kterým jsem doposud fotil, už mi nedostačuje a zároveň dosluhuje (čáry přes fotky, hromady mrtvých pixelů, občasné zatuhávání v té nejblbější chvíli, výdrž baterií se pohybovala okolo pár desítek minut).

Začal jsem prahnout po zrcadlovce. Možnost dobré brigády na Ještědu se naskytla právě vhod. Bylo to o těch nejlepších prázdninách, 2008.

Po debatování se známými z branže jsem se rozhoupal ke Canonu 450D a dvěma objektivům EF-S 18-55mm IS f/3.5 - 5.6 a EF 50mm f/1,8 II.

Konečně jsem začal fotit na digitální zrcadlovku...
A zvykem z kompaktu pořád na automatický expoziční režim. Konečně žádné omezení 128 MB místa na kartě, žádné čekání 8 vteřin, než se stroj tlačítkem Power uvede do chodu, a koukání na primitivní miniaturní LCD rovněž odzvonilo, neboť se naskytl pohled do pravého hledáčku nové zrcadlovky. Knížka Mistrovství práce s DSLR mi byla dobrým pomocníkem při chápaní expozice a vůbec celé té nové technologie.

A tak jsem si cvakal. A možná i fotil. Jak šel čas dál, přestal jsem brát HumanArt tolik vážně.

Občas přišlo neplodné období. A to se děje a bude stávat pořád. Taková přirozenost, která nejspíš víceméně doprovází všechny fotografy.

Jednoho dne mi děda věnoval první analog. Jen tak, na zahradě, zeptal se mě, jestli bych o to měl zájem. Řekl, že je to vynikající kousek, precizní dílo z Japonska. Později se ukázalo, že z jeho početné sbírky to byl vážně nejlepší foťák. Letmo vysvětlil, kde se nastavuje čas, kde clona, citlivost a kde je spoušť. Yashica mat-124g byla předána na pospas mým očím. :-)

Nějakou dobu Yashica ležela doma na poličce, než mi do ní Fomak koupil první BW svitek. Posléze s námi odcestovala do Chorvatska, kde jsem onen svitek odfotil.
Po jeho vyvolání jsem byl příjemně překvapen (nejen) z dobré expozice téměř všech fotek. To mi zvedlo chuť pokračovat a bylo jasné, jakým směrem se bude můj zájem odvíjet.

Analog mě OKOUZLIL.

Děda po dlouhé nemoci zemřel.

Jeho sbírka foťáků ale nezůstala nedotčena. Se zvědavostí jsem ji prozkoumal a půjčil jsem si odtamtud Zenit-E (hned po Yashice ho považuji za druhý nejlepší tamní exponát).

Se Zenitem momentálně fotím nejvíc. Není to kvůli ceně materiálu (ačkoliv je příjemná), ale filmové barvy a filmový feel společně s tím formátem si mě prostě chytly. :-)
Skvěle se přes něj kouká na svět, má dobrou optiku (Helios 44-2, f/2, 58mm) a ještě lépe se mi s ním fotí. Od toho foťáku (a filmu v něm) se mi dostává veliké tolerance, co se týče expozice.

A vůbec, celý ten filmový proces mě fascinuje. S jeho poslední fází (vyvolávání) jsem se tváří v tvář zatím nesetkal, ale časem... ;)


TECHNIKA
  • 2005 - září 2008
Olympus C-720 Ultra Zoom
s 16, 32 a 128 MB kartou, lupou na makro a čtyřmi tužkovkami ;)

Stativ Hama


  • od září 2008
Canon EOS 450D
EF-S 18-55mm IS f/3,5 - 5,6
EF 50mm f/1,8 II

Paměťovka Sandisk SDHC Extreme III - 4 GB + USB miničtečka
LensPen Hama - štětec na optiku
Canon dálková spoušť RC-1
Ministativ Velbon TeenyPOD
Fotobágl Bagmaster Black

Yashica mat-124g
+ brašna, drátová spoušť, krytky, filtry


  • od července 2009
Zenit-E
Helios 44-2, 58mm, f/2

  • březen 2010
Leica II.
Leitz Elmar, 50mm, f/3,5

Smena 8M
F-43, 40mm, f/4

Rolleiflex
Carl Zeiss, 75mm, f/3,8

Flexaret Automat
Meopta Belar, 80mm, f/3,5

Fokaflex
Fokar 2, 75mm

Mikroma II.
Meopta Mlrar, 20mm, f/3,5

Etareta
Etar IV., 50mm, f/3,5

Admira
20mm, f/2,9

Altissa
Altissar Periskop, f/1.8

Beirette
Meritar, 45mm, f/2,8

Karma Z
E. Ludwig, Lausa-Dresden, Vidar, 60mm, f/4,5

Kodak Noipocket

Sida
Sida Optik, 35mm, f/8

Sokol 2
50mm, f/2,8

Voighänder (Brilliant)
Anasugmat, Voighär, 75mm, f/7,7

Fotící krabičky: Agfa, Baby Brownie, Balda Frontbox, Baldur (Georz Frontar), Box Trengor (Georz Frontar D.R.P.), Kodak Box 620, Rix (Fokar), neznámá (Goerz Frontar D.R.P.)

Nakonec mi spadla do klína celá dědova sbírka. Většina foťáků je nepoužitelná, přesto jsem je do soupisky uvedl.


  • Littera
IDIF Mistrovství práce s DSLR
IDIF Mistrovství práce se světlem




Tento článek je kronikou techniky, kterou jsem fotil a zápisníkem vlivů na směr, kterým se moje tvorba uchylovala.
Za čas ho otevřu a zase něco málo dopíšu (klidně jen čistě pro sebe, abych se nad tím mohl za deset let pousmát ;))